Už od základní školy používám  jako nejčastější formu projevu psaní. V šestnácti letech jsem napsala svoji první povídku a začala snít, že jednou se stanu spisovatelkou. V osmnácti až dvaceti letech jsem se obstojně umístila v literárních soutěžích (Hlavnice A. C. Nora, Já a svět Ostrava).

Přes psaní do šuplíku jsem se dostala k novinařině - dělala jsem rozhovory se seniory pro časopis v domově důchodců, kde jsem několik let pracovala, pak jsem sepsala seriál odborných článků o canisterapii do kynologického časopisu Svět psů. Ve třiceti jsem v malém vydala prvotinu Snílkové země orlice. Následovaly občasné články do Nového prostoru a rozhovory s brněnskými prodejci této zajímavé a užitečné neziskovky. Jsem také hrdá na velký rozhovor s pamětníkem druhé světové války Jenem Gomolou, autorem knihy Objevil jsem Katyň, který mi vyšel v MF Dnes. Na iDnesu jsem i úspěšně blogovala, ale po odhalení Babišova vlivu na médium jsem se od MF odvrátila.

 Novinařinu a PR jsem si začala během rodičovské studovat ve vysokoškolských učebnicích a chodila jsem na akce otevřené i pro veřejnost v rámci žurnalistiky MUNI. Pak jsem dělala PR "středové" liberálně demokratické straně iČesko a platformě Zachraňme Česko. Pro redakci časopisů pro lékaře a zdravotníky jsem editovala a chodila na tiskové konference coby externí novinářka.

 Dnes jsem nejraději "sama sobě paní". Vymyslela jsem autorský projekt Bajky Lucie Barošové, zveřejňuji jejich díly na FB už čtyři roky (viz samostatná stránka). Bajky vyšly v prosinci 2022 knižně. Vydala jsem je v Nové tiskárně Pelhřimov. S radostí píšu a ilustruji odborné články do Selské revue Asociace soukromého zemědělství ČR. A píšu také knihy. Mám rozpracovaný román a také chci dát pevnou podobu své internetové kuchařce vánočního cukroví bez palmového oleje, kterou mi nádherně nafotil mistr fotograf Vít Mádr. Až seženu finance, budu vydávat.

Foto: Vít Mádr

   Kreslení mám v genech a bavilo mě od školky. Prošla jsem si výtvarnou výchovou v "Lidušce" (později ZUŠ), ale studium jsem zvolila raději praktičtější, čehož nelituji. Takto jsem více "použitelná pro život".

 Vždy mi vyhovovala víc kresba, než techniky malby a grafiky. Začínala jsem s tužkou, černou uměleckou pastelkou a tuší, občas jsem pracovala s uhlem,  barevnými pastelkami nebo akvarelem. Po radostném objevu akvarelových pastelek jsem zůstala převážně u nich. Někdy se vracím k tuši a tužce, zalíbení nacházím také v akvarelové tužce.

 Profesně jsem začínala kresbami odborných letáků, kalendářů a plakátů k záchranné stanici pro dravce a sovy Sovinecko, kde jsem působila.

 K mým největším počinům patří internetová výstava o domácím násilí Rodinná tajemství. Jde o 7 obrazů formátu A2, technika uhel. Jsou doprovázeny mým textem s přiblížením osudů konkrétních lidí, kteří domácí násilí zažili + odkazy na organizace, které obětem pomáhají. Také jsem hrdá na populárně naučnou výstavu Cesta palmového oleje. Jde o obrazy A3, které pomáhají vysvětlit problematiku kolem PO. Tvořila jsem ve spolupráci s vědci, ochránci přírody a pedagogy z Koalice proti palmovému oleji a garantovi organizace, primatologovi Stanislavu Lhotovi, jsem tento cyklus věnovala (využila to např. ZOO Brno).

 Ilustrovala jsem Pražská strašidla pro nakladatelství Plot, Nejkrásnější pohádky pro Akcent a Český ráj (Regia). Také jsem si ilustrovala svoje knihy Snílkové země orlice a Víla Viola I. a II., na počítači jsem tvořila omalovánky ke stažení dětem zdarma. Pak jsem ilustrovala svůj seriál o historii medicíny. Ráda budu dělat zakázky o dějinách, zvířatech nebo pohádky.

 Aktuálně kreslím na zakázku portéty zvířat a obrazy, někdy si ilustruji své články. Více na stránce Na prodej, kde jsou desítky ukázek z mé tvorby.