Lucie Barošová


Besedy o půdě, Bajky Lucie Barošové a další autorské projekty a tvorba.





Velmi pestrý život

O mně

  Jsem Moravanka, narodila jsem se v roce 1979 v Novém Jičíně. Mám mnoho zájmů a potřebuji široký záběr. Prošla jsem různými zaměstnáními i podobami OSVČ a žila na venkově i ve městech, nyní žiji v Brně.

 Dětství a mládí jsem prožila převážně v zapadlých vesničkách, obklopena zvířaty, knihami a lidmi, kteří mají rádi přírodu. Vím tedy, co to obnáší, starat se o chovnou stanici psů, o drůbež, ovce, kozy a koně i zachráněné dravce a sovy. Studovala jsem na střední zahradnické škole v Ostravě, později jsem si dálkově udělala dvouletou pedagogiku volného času na UP v Olomouci. Mám také různé kurzy ze sociálních oblastí, např. muzikoterapie.

 Pracovala jsem s lidmi všeho věku, se zdravými i postiženými klienty. Pečovala jsem o ně u lůžka, doprovázela je v sanitce nebo na procházky a výlety, spolupořádala pro ně kulturní akce a vedla různé kluby, např. Klub přátel poesie. Spoluřídila jsem pěvecký sbor seniorů. Dost let jsem byla canisterapeutkou a na toto téma jsem i přednášela. Dále, co se týče ochrany zvířat a přírody, žila jsem několik let na samotě v záchranné stanici pro dravce a sovy v Jesenících (hrad Sovinec, později Stránské u Rýmařova) a jsem členkou Českého svazu ochránců přírody.

 V současnosti mi nejvíc vyhovuje OSVČ: home office v kombinaci s besedami a přednáškami. Píšu články, bajky a knihy, dělám PR nebo studuji podklady pro besedy o půdě. Ty vnímám jako životní poslání, viz samostatná stránka. Také kreslím různé zakázky nebo vlastní tvorbu. A když beseduji s veřejností, čerpám z dob, kdy jsem hrála v kapelách bluegrass a irské písničky a doprovázím diskusi hraním na autoharfu a zpěvem. Také si od časů vystupování v elastic šou s kulturistou Bobem Divílkem pamatuji, že nesmí být nuda, i když už bych se nenasoukala do malého skleněného boxu jako tehdy.

 A kým jsem především? Maminkou báječných školáků Andělky a Toníčka.

Píšu, tedy žiju

   Už od základní školy používám  jako nejčastější formu projevu psaní. V šestnácti letech jsem napsala svoji první povídku a začala snít, že jednou se stanu spisovatelkou. V osmnácti až dvaceti letech jsem se obstojně umístila v literárních soutěžích (Hlavnice A. C. Nora, Já a svět Ostrava).

Přes psaní do šuplíku jsem se dostala k novinařině - dělala jsem rozhovory se seniory pro časopis v domově důchodců, kde jsem několik let pracovala, pak jsem sepsala seriál odborných článků o canisterapii do kynologického časopisu Svět psů. Ve třiceti jsem v malém vydala prvotinu Snílkové země orlice. Následovaly občasné články do Nového prostoru a rozhovory s brněnskými prodejci této zajímavé a užitečné neziskovky. Jsem také hrdá na velký rozhovor s pamětníkem druhé světové války Jenem Gomolou, autorem knihy Objevil jsem Katyň, který mi vyšel v MF Dnes. Na iDnesu jsem i úspěšně blogovala, ale po odhalení Babišova vlivu na médium jsem se od MF odvrátila.

 Novinařinu a PR jsem si začala během rodičovské studovat ve vysokoškolských učebnicích a chodila jsem na akce otevřené i pro veřejnost v rámci žurnalistiky MUNI. Pak jsem dělala PR "středové" liberálně demokratické straně iČesko a platformě Zachraňme Česko. Pro redakci časopisů pro lékaře a zdravotníky jsem editovala a chodila na tiskové konference coby externí novinářka.

 Dnes jsem nejraději "sama sobě paní". Vymyslela jsem autorský projekt Bajky Lucie Barošové, zveřejňuji jejich díly na FB už čtyři roky (viz samostatná stránka). S radostí píšu a ilustruji odborné články do Selské revue Asociace soukromého zemědělství ČR. A píšu také knihy. Mám rozpracovaný román a také chci dát pevnou podobu své internetové kuchařce vánočního cukroví bez palmového oleje, kterou mi nádherně nafotil mistr fotograf Vít Mádr. Až seženu finance, budu vydávat.

 

Ilustrace a další kresby

   Kreslení mám v genech a bavilo mě od školky. Prošla jsem si výtvarnou výchovou v "Lidušce" (později ZUŠ), ale studium jsem zvolila raději praktičtější, čehož nelituji. Takto jsem více "použitelná pro život".

 Vždy mi vyhovovala víc kresba, než techniky malby a grafiky. Začínala jsem s tužkou, černou uměleckou pastelkou a tuší, občas jsem pracovala s uhlem,  barevnými pastelkami nebo akvarelem. Po radostném objevu akvarelových pastelek jsem zůstala převážně u nich. Někdy se vracím k tuši a tužce, zalíbení nacházím také v akvarelové tužce.

 Profesně jsem začínala kresbami odborných letáků, kalendářů a plakátů k záchranné stanici pro dravce a sovy Sovinecko, kde jsem působila.

 K mým největším počinům patří internetová výstava o domácím násilí Rodinná tajemství. Jde o 7 obrazů formátu A2, technika uhel. Jsou doprovázeny mým textem s přiblížením osudů konkrétních lidí, kteří domácí násilí zažili + odkazy na organizace, které obětem pomáhají. Také jsem hrdá na populárně naučnou výstavu Cesta palmového oleje. Jde o obrazy A3, které pomáhají vysvětlit problematiku kolem PO. Tvořila jsem ve spolupráci s vědci, ochránci přírody a pedagogy z Koalice proti palmovému oleji a garantovi organizace, primatologovi Stanislavu Lhotovi, jsem tento cyklus věnovala (využila to např. ZOO Brno).

 Ilustrovala jsem Pražská strašidla pro nakladatelství Plot, Nejkrásnější pohádky pro Akcent a Český ráj (Regia). Také jsem si ilustrovala svoje knihy Snílkové země orlice a Víla Viola I. a II., na počítači jsem tvořila omalovánky ke stažení dětem zdarma. Pak jsem ilustrovala svůj seriál o historii medicíny. Ráda budu dělat zakázky o dějinách, zvířatech nebo pohádky.

 Aktuálně kreslím na zakázku portéty zvířat a obrazy, někdy si ilustruji své články. Více na stránce Na prodej, kde jsou desítky ukázek z mé tvorby.

 




Chráním přírodu

   Odmala mám ráda zvířata, rostliny i toulání krajinou. Proto jsem se stala členkou Českého svazu ochránců přírody, v současné době patřím pod JARO. Jsem také v radě Koalice proti palmovému oleji a roky dělám každý advent pozitivní předvánoční kampaň Smysluplné Vánoce. Spojuji v ní hned několik témat, nejen nutnost omezovat spotřebu "palmáče", ale také mezilidské vztahy, krásu pečení s dětmi a obdarování.

  • Canisterapie

   Canisterapii jsem se věnovala několik let. Také jsem na to téma a obecně o zooterapii dělala přednášky pro děti, studenty i dospělé + psala články. Mým parťákem byla dlouhostrstá kolie Jimmy blue Nellago. Složili jsme postupně tři povahové testy. V současnosti vychovávám nového mladého koliáka, zlatého Zafta z Dančí louky. Snad bude pokračovatelem vlídného příběhu.

Věřím

   Veškerou moji činnost protkává stále více víra v Boha. Nehlásím se ke konkrétnímu vyznání, ale ráda diskutuji s věřícími a s kněžími z různých církví. Jelikož i v otázkách duchovních jsem kritická, napsala jsem v prosinci 2021 dopis koordinátorům katolické synody a v březnu 2022 zase otevřený vzkaz Dukovi. Následkem čehož jsem s paní Drtinovou v DVTV a v Deníku N.

Ozvěte se mi