Kudma deš

Hodnocení čtenářů

Leopold Bartoš napsal do Databáze knih:

"Ta kniha je plná života. Zatím dobu kovidovou nikdo nepopsal lépe jako Lucka. Já vím, je tam hromada vlastních zkušeností, nic není přikrášleno nebo nadsazeno. Všechno je uvěřitelné, reálné, představitelné a plné lásky. Hlavní hrdinka Jasna je tolerantní, empatická a postrádá zbytečné předsudky. Život se s ní moc nemazlí, ale je to statečná dívka, která se nebojí řešit složité situace, nelamentuje a nelituje se. Jde pracovat do montovny místo aby se hroutila ze životních událostí. A toto dobrodružství považuje za životní zisk. Jasna taky snadno naletí, zvláště chlapům s charismatem. Ale i tady si umí poradit, i když ji to velmi bolí. Jasna si získala moji velkou sympatii. Jediné, co bych jí vytknul, že pořád mužské plemeno háže do jednoho pytle. Nu což, má s chlapy špatné zkušenosti. Možná, že příští knihu napíše Lucka s pozitivnějším názorem na muže. A přál bych si, aby Lucka psala dále, protože tuhle knížku jsem si skutečně prožil a zavzpomínal si i na mládežnická léta když jsem brigádoval na pásové výrobě galoší. A co se mi na knize nejvíce líbilo? Ten konec. Zdánlivě to totiž vypadá, že příběh sklouzne do literárního stereotypu. Ani zde mě však kniha nezklamala." 

Veronika Vendlová:

"Dočteno! Po dlouhé době a dost neplánovaně mě vtáhl děj knihy tak mocně, že jsem se těšila na každou chvíli, kdy můžu pokračovat. Román je totiž psán nádherným jazykem. Těším se na pokračování, nějak tuším, věřím a doufám, že bude. Pokud se chcete začíst do doby, kdy nosit roušku byla povinnost a lidé se uzavírali do svých nuceně izolovaných světů, kde však nemuselo být vůbec zle a těžko, tak si knížku pořiďte. Vztahy mezi lidmi, jejich popis, proměnlivost a hodnotové rámce je to, co mě na knížce bavilo nejvíc. Lucie Barošová jsem moc ráda a vděčná, že jste svoji prvotinu Kudma deš, dokončila a vydala..."

Hana Lupačová napsala do Databáze knih:

Príbeh ženy, ktorá hľadá sama seba vo fabrike

Dej sa odohráva vo fabrike na Ostravsku, kam nastúpi mladučká Jasna. Putuje z linky na linku a zaúča sa tam, kde ju potrebujú. Je tu ten typický prístup, že treba stíhať normu, ale príliš ju miestnym nezvyšovať.
Pre Jasnu to je náročné. Zorientovať sa v čudnom žargóne, zvyknúť si na to, že kolegovia hovoria vulgárne, občas až príliš priamočiaro. Prostredie je pre ňu ťaživé, ako zo scifi, chýba jej rozlet a príroda, rozvoj jej kreativity (maľuje). Navyše je doba covidová, ktorú sme vytesnili, pravidelné štatistiky mŕtvych, rúška, šité, neskôr vyrobené, ľudia izolovaní v bytoch.
Mám rada, keď sú knihy viacvrstevné (ako hudba, ktorá sa neobohrá), obvykle to zistím tak, že si knihu môžem čítať opakovane. Na prvé čítanie som vnímala príbeh, druhý raz filozofie hlavných postáv, ktoré uvádzajú kapitolu (Kam kráča ten a ten.. ako v názve knihy).
Pri monotónnej práci sa Jasna túla mysľou po rôznych úsekoch jej života. Keď som sa autorky pýtala, ako ustrážila, aby sa v tom čitateľ orientoval, vraj to takto zažívala, ako keď si na starú historku spomenie žiak pri nudnej hodine.
Jasna svoju minulosť aj ľudí hodnotí pomerne nekompromisne. Ľudia si podľa nej v rodinách aj vo fabrike odovzdávajú krivdy, ktoré sa im udiali ("keď sme to zvládli my, aj oni to zvládnu.."). Jasna to zreteľne vidí u iných. Zároveň sa ale mladé dievča učí, ako si nastaviť hranice. Tápe najmä v láske, ale jej ľúbostný príbeh na diaľku nechcem prezradiť. Poradí jej spolubývajúca, samoživiteľka, ktorá sa živí prostitúciou, kolegyňa, ktorá ju spočiatku šikanovala a ďalšie. Je vidieť, aké dôležité je, aby kamaráti boli úprimní.
Okrem prostredia fabriky ma zaujali aj historky z najstaršieho remesla na svete, ako sa k nemu ženy dostanú a ako to tam funguje. Sú napísané bez príkras, no s citom. A potom sú tu až prorocké sny, ktoré mávam tiež.
Vnímam ten príbeh ako silno ženský. Vnútorná sila niektorých postáv je až neuveriteľná.
Zaujímalo by ma, ako knihu vnímajú muži. Ja som tam videla len jedného takého silného dobrého muža. Asi to vyznie ako náročná kniha, ale číta sa jedna radosť, má svieži jazyk a jemný humor.

Jaroslav Štěrba:

"Kniha ostrá jako břitva Lucie Barošová: "KUDMA DEŠ". Hele, za mě DOBRÝ! → Svérázná a upřímná sonda do hlubin "Životů a osudů ve Fabrice / Montovně , kde se vyrábí Optické kabely," Jack-Konektory", "Pigtaily" i "Patchcordy" (Ajťáci i Telekomáci vědí..) Fabrika za Covidu-19 "nasála" do svých hal mnoho zajímavých a svérázných postav ,které by jinak mezi " Hardcore Dělnickou Třídu" na Linkách i u Pásů normálně nezavítali/y. Intoši / Studenti / OSVČ se zastavenou živností / a taky Umělci všech zaměření i žánrů- kteří pak pod finančním tlakem zastavených Živností i Uměleckých projektů v míře "větší , než malé" sestupují do útrob hlučících montážních hal za nekompromisní Turnikety, kde se měří každá minuta.. a o průšvihy není nouze ..Z těchto "setkání dvou Světů" (vzpomněl jsem si na Černé Barony.-) autorka románu těží. Nakonec prožila vše ve Fabrice na vlastní kůži → proto místy až "Deníková / Dokumentární literární forma a styl.. Lucie to "Fest" opepřila "tym spravnym Ostravackym žargonem, pičo".. S výrazovým komunikačním rejstříkem dělnic a dělníků se Autorka taky vůbec "nemaže" a do Dialogů to "dává a posílá" bez jakýchkoli zjemňujících filtrů..-Vlastnímu románu předchází Významový Rejstřík Ostravackeho Dělnickeho Žargonu -Tedy: Příběh bez příkras , i ve své drsnosti velmi laskavý (a to nejen k hlavní Hrdince)Empatická a ve Finále vlastně taková "Feel Good Story" → s otevřeným Koncem - který knize sluší."